Citát Malé dějiny filosofie, Hans Joachim Storig, Evoluční teorie poznání, str. 527 – Pro Riedla je celá evoluce proces rostoucího poznání. Už zvířata se ve svém okolí orientují metodou „trial and error“ (pokusu a omylu) a proto je lze požavat za (v uvozovkách) „hypotetické realisty“. Formy prostoru a času, které jsou podle Kanta předem uloženy všemu smyslovému nazíraní, jsou produktem evoluce (člověka a jeho předkǔ). To vysvětluje jejich úžasnou výkonnost i jejich meze. Na ty ihned narazíme, když naše zkoumání a myšlení pronikne do oblasti, jako je svět elementárních částic nebo struktura kosmu jako celku. Pro takové otázky nejsme evolucí naprogramováni ani trénováni, v prǔběhu evoluce nebyly životně dǔležité pro přežití individua či druhu.

Tím větší podiv vzbuzuje, že pro člověka bylo možné překročit svým poznáním „mesokosmos“, svět středních velikostí, a proniknout svým neukojitelným hladem po poznání až k nejvzdálenějším galaxiím a do světa elementárních částic. – koniec citátu

To považujem za prejav Ducha nesmrteľnej ľudskej Duše (Čo je prejavom nesmrteľnej Duše v človeku oproti zvieratám). Nie na prekročenie, ale napĺňanie.